Samhain

Všechny důležité svátky, které pro Kelty a později také Slovany znamenaly daleko více, než si dnes umíme představit, se s nástupem křesťanství v Evropě snažila církev vymýtit a na původní data naroubovat svůj vlastní svátek, vycházející z výkladu Bible.

Podobnost ve významu Beltainu a dušiček je zjevná. „V tento den je závoj spojující oba světy živých a mrtvých tak jemný, že se naši blízcí mohou s námi spojit. Za každého svého zesnulého v rodině zapalme svíčku a vzpomínejme na něj. Je to magická doba, kdy přestávají platit zákony prostoru a času. Začíná to 31. října při západu slunce. To je čas zastavení, zúčtování, ukončení, zbavení se vlivů a konceptů, které se přežily a ztratily opodstatnění. To znamená možnost zbavit se všeho, co nemá funkčnost, co nám neprospívá a co je nám v životě přítěží. Je to noc, kdy čarodějnice jsou všude, zjevují se znamení, zapalují se ohně, nebo alespoň svíčky,“ přibližuje podstatu Samhainu Stránská.

Co přesněji pro naše prapředky tento den, tento svátek, nebo řekněme toto období znamenalo vysvětluje Stránská slovy: „Samhain spadá na konec sklizně a znamená uzavření zemědělského cyklu, začíná jím temná polovina roku. O tomto svátku se jí hodně masa, pak totiž nadchází doba temna a je třeba o zvěř spíše pečovat, než ji lovit. Je to jedna ze dvou velkých nocí duchů v roce . Beltain je tou druhou. Samhain je jakési poděkování za uplynulý zemědělský rok.“
Naši dávní keltští předkové byli silně spjati s přírodou a řídili se jejími cykly. Rok měli proto rozdělen do dvou polovin – světlé a temné. Světlá polovina roku se začínala s počátkem dnešního měsíce května. Zahajoval ji svátek jménem Beltine, který se nám do dnešních dob zachoval jako První máj, a jeho předvečer jako Pálení čarodějnic. Beltine byl oslavou života, lásky, doba, kdy se hospodářská zvířata poprvé vyháněla ven na louky, začátek „letní“, světlé části roku, kdy všechno kvete a žije.

V každém koloběhu však musí být i protipól. A tak přichází čas, kdy se musíme se světlým půlrokem plným života rozloučit – blíží se začátek listopadu, a s ním tajuplný keltský svátek Samhain, který byl zasvěcen mrtvým, zásvětí, příchodu zimy, všemu temnému a tak trochu strašidelnému! Ale to neznamená, že bychom si ho neměli užít a pořádně ho oslavit! Samhain – noc kdy se otevírá brána mezi světy!

Keltové věřili, že noc v předvečer svátku Samhain (tedy z 31. října na 1. listopadu) má zcela výjimečnou magickou moc. V tuto tajemnou noc se otevírají brány mezi světem a zásvětím, mezi naší hmotnou realitou a neviditelným světem, ve kterém přebývají duše mrtvých, duchové a nehmotné bytosti. V tuto jedinou noc v roce je hranice mezi světy tak tenká, že duše zesnulých, ale také různá strašidla a přízraky, mohou volně putovat naším světem a navštívit nás.

A jsme na stopě společným kořenům Dušiček a Halloweenu! Samhain je dnem, kdy si připomínáme naše blízké zesnulé, protože jejich duše k nám teď mají nejblíž, mohou nás vidět a navštívit, mohou nám sdělit nějaké poselství, pokud chtějí. Zároveň se však světem potulují i duchové a strašidla, nešťastné duše, které chtějí škodit, a před nimi se musíme chránit. Z toho vznikl veselý svátek Halloween, který však má taky hlubší smysl – strašidelné masky a veselost měly ve skutečnosti odplašit zlé duchy!

Samhain však měl ještě i další, třetí význam. Pro staré Kelty to byl počátek nového roku. Proč? U Keltů se den začínal večerem a nocí: Východ první hvězdy, nikoliv půlnoc, znamenal začátek nového dne! Podobně i nový rok se začínal začátkem jeho tmavé části – novoroční den tedy připadal na Samhain!
Výsledek obrázku pro Samhain
Svíčky a ochranná moc ohně

Při oslavách všech keltských svátků má nezastupitelné místo oheň. Zatímco k jarnímu Beltine neodmyslitelně patří velké vatry, kolem kterých se tančilo, oheň podzimního Samhainu je skromnější – klíčovou roli zde hrají svíčky!

Živel ohně má magickou ochrannou a očistnou moc. Dovede k nám přitáhnout to dobré a zapudit to špatné a nečisté. Svíčky proto dodnes patří jak k Halloweenu, tak i k Dušičkám. A pokud si chcete Samhain připomenout v keltském stylu, neměli byste na ně zapomenout!

V předvečer prvního listopadu tedy zapalte ve svých oknech svíčky. Tento večer se ani trochu nehodí pro procházky, a už vůbec ne pro výlety do lesa! Jedině pokud jste hrdinové a nebojíte se duchů a přízraků! Raději tedy zůstaňte v teple svého domova. Světlo svíček pomůže duším vašich blízkých najít k vám bezpečně cestu, pokud si budou přát vás navštívit. Zároveň magická síla ohně odplaší od vašich dveří přízraky, zlé duchy a strašidla! Pokud se vám líbí lampiony z vyřezávaných dýní, můžete kromě svíček zapálit i ty. Svíčky jsou pro dobré duchy, lampiony na odplašení těch zlých!

Až budete posledního října večeřet, nezapomeňte odebrat trochu jídla na zvláštní talíř – pro duše zesnulých. Tento talíř pak dejte přes noc na okno. (Samozřejmě, duše předků jídlo nesní, nasytí se pouze jeho energií – ráno pak nasypte obsah talíře ven ptáčkům!) Poslední sklizeň a věštba do příštího roku

K Samhainu se vážou i další starobylé zvyky. Věřilo se, že v tento den se Matka Země ukládá k zimnímu odpočinku. Proto je konec října dobou sběru poslední úrody. Pak už Zemi nesmíme rušit a rýt do ní. Pokud chcete tento zvyk dodržet, posbírejte na zahrádce všechno, co můžete, ještě před Samhainem. Později už nelze sklízet nic, co by obnášelo narušování povrchu půdy.

A protože Samhain je začátkem nového roku, je to ideální doba pro novoroční věštění! Teď, když je hranice mezi světy tak tenká, máte možnost nahlédnout do toho, co vás v nadcházejícím roce (tedy do příštího Samhainu!) čeká a nemine.¨

U zapálených samhainových svíček si proto zkuste vyložit karty. Dobrý způsob je vytáhnout si jednu kartu na každý měsíc v roce – neviditelné síly vám tímto způsobem prozradí, co si pro vás osud na kterou část nadcházejícího roku připravil! Tak co, zkusíte to?

Samhain je podzimní svátek mrtvých a nachází se na půli cesty mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Slaví se 31. října. Samhain je keltský Nový rok, kdy zkracování dní a umírající rostlinstvo poukazují na konec předcházejícího roku a začátek roku nového. Je to také čas dlouhého zimního spánku a skrytých změn kolem nás.

cerrinwyn statue

Je to nejlepší čas dokončit vše staré a vytvořit prostor pro nové začátky. Je to období, kdy musíme pustit vše, co nám již neslouží, i kdyby to bylo to, co nám dává zázemí a pocit bezpečí.

Je to čas, kdy se závoj mezi viditelným a neviditelným světem ztenčí a nadpřirozené síly proudí touto trhlinou do našeho světa. Je to čas, kdy musíme stanout tváří v tvář svým démonům a strachům. Je to období, kdy je vše možné. Chceme-li si promluvit se svými zesnulými předky – Samhain je období, kdy nejlépe uslyšíme jejich hlas. Je to výborný čas na magii, věstěni a rituály.

Starý rituál bohyně smrti se dnes slaví mnoha způsoby: házíme půlky jablek označené bohyniným kouzelným pentaklem našim milovaným přes hořící hranici – její posvátný oheň. Je to v našich vztazích, kde se temná bohyně často projevuje, když nás konfrontuje s temnotou, kterou v sobě ukrýváme.

Je to čas, když se musíme podívat na sebe, přehodnotit svůj způsob života, a upřímně se zeptat, zda žijeme v souladu sami se sebou a se svou duší. Vše, co není pravé a pravdivé, bude totiž spálené v kotlíku Bohyně smrti, a zůstane nám jen to, co je skutečné. Staré přísloví hlásí, že „smysl pozemské cesty je prožít narození a smrt, a pochopit, že láska je silnější než obojí“. O Samhainu máme možnost se podívat sami na sebe a pustit vše, co není láska, a co nám nepatří.

Je to období v roce, kdy se mraky zahalí nebe, mlhy zesílí a zakryjí zemi. Přichází zima a s ní krátké studené dny, pustá planina a temnota.

MOUDRÁ MATKA SMRT – BOHYNĚ KERRIDWIN
Kerridwin je umístěna na severozápadě u Samhainu.

cerridwyn iKerridwin je známá Welská Bohyně (někdy nazývaná Cerridwin). Její jméno je mnoha lidem známo, stejně tak jako příběh jejího kouzelného kotlíku, v němž vaří lektvar pro svého syna, který kotlík převrhne a tak se stane držitelem veškeré moudrosti, což si Kerridwin záhy uvědomuje. Snaží se ho zničit, avšak chlapec jí uteče. Kerridwin na sebe bere různé zvířecí podoby aby ho dohonila, ale on dělá to samé, aby jí utekl. Nakonec se promění v semínka obilí a Kerridwin ve slepici, která je okamžitě sní, aby syna po devíti měsících opět porodila.

Toto je příběh transformace, protože Kerridwin je Královna Podsvětí. Manželka Duší a Nositelka smrti, proměny a znovuzrození. To ona na nás čeká po našem sestupu do podsvětí a trpělivě sedí a pozoruje, jak se setkáváme s vlastními stíny. To ona je ta stařena, ona ví, že když s ní strávíme v jejím podsvětí tolik času jako ona u svého kotlíku, tak se proměníme a změní se i naše pocity k našemu stínovému já. Nakonec obejmeme temnotu, skryté aspekty nás samých a skončíme proměněni a celiství… protože Kerrdwin nás zná a miluje nás v naší pravé podstatě.

Na této malbě nalézáme Kerridwin, jak nás očekává u svého kouzelného kotlíku proměny. Sedí  venku před West Kennet Long barrow, u Samhainu. Přináší sebou ducha našich předků, kteří obývali tuto zemi, naši krev a naše duše. Je plná transformační energie, samotný vzduch  kolem ní praská. Její jestřáb jí krouží nad hlavou, z jejího černého pláště vylétají vrány a na jejích lýtkách se objevují žáby z pohádek. Vedle Kerridwin je Bílé prase, které požírá vše, co již není k užitku.

Tuto noc rozpustí Kerridwin svoji kouzelnou moc po tomto kraji, bude tančit s mrtvými a závoj se ztenčí. Je to její opravdovost, které můžeme věřit.

Kerridwininy zvířata jsou žába, jestřáb a vrána. Její strom je tis a jejímy symboly jsou kotlík, srp a nůžky. Její barva je černá.

Autor příspěvku: administrator

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *